01 — Kasa a litery
Sazečská kasa, litery a čtení obrácené sazby
Sazečská kasa je mělká zásuvka rozdělená na přihrádky nestejné velikosti. Rozdělení není náhodné: nejčastější znaky leží blízko ruky sazeče, méně používané u okrajů. Kdo pracuje s jednou kasou delší dobu, sahá po literách bez hledání, protože si zapamatuje polohu přihrádek, nikoli jejich popisky.
Každá litera je odlitý hranolek s obrazem znaku na horní ploše. Znak je zrcadlově obrácený a vystupuje nad okolní materiál — právě tato vystouplá plocha přijme barvu a otiskne se. Na boku litery bývá zářez, takzvaný signatura nebo drážka, který pod prsty prozradí, zda je litera v sazítku otočená správnou stranou nahoru. Je to jednoduchá pomůcka, ale při rychlé sazbě rozhoduje o tom, jestli řádek půjde přečíst.
Sazba se skládá do sazítka zleva doprava, ale znaky jsou obrácené, takže výsledný text čte sazeč vzhůru nohama a odzadu. Zvyk na tento způsob čtení přichází až po delší praxi. Zpočátku pomáhá kontrolovat sazbu po slovech, ne po písmenech, a mezery si hlídat sluchem i hmatem: špatně vyplněný řádek se v sazítku znatelně viklá.
Na co se dívat při skládání řádku
- Zda mají všechny litery stejnou výšku písma; smíšený materiál z různých zdrojů se v otisku pozná okamžitě.
- Zda je zářez u všech liter na téže straně.
- Zda je řádek vyplněn tak pevně, že sazba drží, ale ne tak, aby se vytlačovala nahoru.
- Zda nejsou v kase pomíchané podobné znaky — obrácené n a u, číslice a písmena s podobným obrysem.
- Zda nejsou litery s otlučeným obrazem odloženy stranou místo návratu do kasy.
02 — Sazba a forma
Proklady, výplňkový materiál a uzavření formy v rámu
Hotová sazba sama o sobě nedrží. Mezi řádky se vkládají tenké proklady, které nenesou žádný obraz a zůstávají pod úrovní tiskové plochy; jejich tloušťka určuje světlost sazby a čitelnost odstavce. Plochy, které mají zůstat prázdné — okraje, mezery mezi sloupci, prostor pod nadpisem — vyplňuje slepý materiál větších rozměrů. Bez něj by se sazba při uzavírání zbortila.
Vyplňovat je třeba do posledního volného místa. Každá skulina se při stažení rámu projeví posunem: řádek se pootočí, sloupec se nakloní, jednotlivé litery vyjedou nahoru a začnou tisknout tam, kde nemají. Řemeslná zásada zní, že forma musí být plná dřív, než se sáhne po klínech.
Uzavření probíhá v kovovém rámu. Sazba se v něm obloží výplňkovým materiálem a stáhne pomocí klínů, které se zatlačují postupně a střídavě, ne jeden po druhém až nadoraz. Správně uzavřenou formu poznáte tak, že ji lze opatrně nadzvednout nad deskou stolu a nic z ní nevypadne. Zkouška se dělá nízko nad rovnou plochou — ne proto, že se čeká pád, ale proto, aby případný pád nezničil litery.
Postup uzavření formy
- Sazbu srovnat na hladké desce a zkontrolovat, že řádky lícují.
- Doplnit proklady tam, kde se má rozestup zvětšit, a ověřit, že nikde nevystupují nad tiskovou plochu.
- Obložit sazbu výplňkovým materiálem až k rámu, bez volných míst.
- Zasunout klíny a dotahovat je střídavě po malých krocích.
- Přejet po sazbě plochým dřevem a lehce ji srovnat do jedné roviny.
- Dotáhnout klíny nadoraz a provést zkoušku nadzvednutím.
03 — Stroje
Příklopový a plochý stroj: dva způsoby, jak vytvořit tlak
Příklopový stroj přitiskne celou formu proti papíru najednou. Tisková deska a forma se k sobě sklopí jako dvě dlaně, tlak působí v jediném okamžiku na celé ploše. Výhodou je přehlednost a přesnost při malých formátech; nevýhodou je, že potřebný tlak roste s plochou sazby, takže velké formy se na příklopovém stroji tisknou obtížně a nerovnoměrně.
Plochý stroj pracuje jinak. Forma leží vodorovně a přes ni přejíždí válec, který nese papír. Tlak vzniká v úzkém pásu pod válcem a postupně přebíhá celou sazbou. Díky tomu lze tisknout výrazně větší formáty s nižší silou. Cenou je citlivost na to, jak je forma podložená: nerovnost, kterou by příklopový stroj možná ještě přenesl, se pod válcem projeví jako světlý pruh táhnoucí se přes celý arch.
Volba stroje ovlivňuje i přípravu. U příklopového stroje se řeší především rovnoměrnost tlaku od středu k okrajům. U plochého stroje se sleduje směr, kterým válec přejíždí, protože delší řádky orientované napříč tomuto směru se chovají jinak než řádky souběžné s ním.
04 — Před nátiskem
Registr a přípravka: než forma začne skutečně tisknout
Registr znamená přesné usazení formy vůči papíru — a při vícebarevném tisku i vůči předchozímu průchodu. Nastavuje se pomocí dorazů, o které se arch opře vždy stejnou hranou. Doraz musí být jeden pro směr podélný a jeden pro příčný; jakmile se papír opírá o tři místa, začne se při zakládání zpříčovat a přesnost se ztrácí.
Přípravka je vyrovnání tlaku po ploše formy. Sazba nikdy netiskne úplně stejně silně všude: litery mají mikroskopické rozdíly výšky, opotřebení je nerovnoměrné, papír pod okrajem archu leží jinak než uprostřed. Vyrovnání se dělá podkládáním — na místa, která tisknou slabě, se pod tiskovou plochu vloží tenký papír, na místa přetištěná se naopak podklad odebírá.
Postupuje se od hrubého k jemnému. Nejprve se vyrovnávají velké oblasti, teprve potom jednotlivé řádky a nakonec ojedinělé znaky. Každou úpravu je nutné ověřit novým nátiskem; podkládání „naslepo“ vede k tomu, že se chyba přesune jinam. Nátisky se zakládají stejným způsobem jako budoucí náklad, jinak výsledek nic nevypovídá.
Pořadí kroků při vyrovnávání
- Udělat čistý nátisk bez dodatečného tlaku a prohlédnout jej proti světlu.
- Označit oblasti, kde je otisk bledý, a oblasti, kde papír prosvítá protlačením.
- Podložit největší souvislé plochy, ne jednotlivá písmena.
- Udělat nový nátisk a porovnat jej s předchozím, nikoli s představou.
- Doladit řádky a nakonec jednotlivé znaky nejtenčím dostupným papírem.
- Poslední nátisk si uschovat jako referenci pro celý náklad.
05 — Barva
Barva a její rozvod: proč se tiskne tenkou vrstvou
Tisková barva pro vysoký tisk je hustá pasta, která se nenanáší přímo na formu. Nejprve se rozetře na desce nebo na rozvodných válcích do vrstvy tak tenké, že se na kovu jeví spíš jako barevný závoj než jako barva. Teprve takto rozdělená vrstva se přenese na litery. Rozvod je proto samostatná fáze práce, ne příprava před ní.
Nadbytek barvy je nejčastější příčina nečistého otisku. Přebytek se usazuje na hranách znaků, zaplňuje protilehlé plochy uvnitř písmen a při doteku papíru se rozšíří — otisk zesílí, tenké tahy zesílí ještě víc a písmo ztratí kresbu. Málo barvy se naproti tomu pozná okamžitě a snadno se doplní, takže se vždy začíná nižším množstvím.
Rozetřená vrstva vysychá i na válcích. Během delší práce se proto barva pravidelně obnovuje a válce se čistí dřív, než začnou zanechávat stopy zaschlého filmu. Zbytky staré barvy na kraji desky se do nové vrstvy nemíchají.
Znaky špatně nastaveného nánosu
- Uzavřené vnitřní plochy písmen — barvy je příliš.
- Ostrý tmavý lem kolem znaků a rozmazané tahy — barva se vytlačuje ven.
- Skvrnitý, nesouvislý otisk — barva je zaschlá nebo špatně rozetřená.
- Postupné blednutí během nákladu — vrstva na válcích se vyčerpává.
- Otisk čitelný, ale bez sytosti — vrstva je rozetřená příliš tence.
06 — Tlak
Tlak a hloubka otisku: mezi čistou kresbou a protlačením
V klasickém pojetí knihtisku má otisk sedět na povrchu papíru a být sotva znatelný na hmat. Písmo je pak ostré, kresba tahů zůstává zachovaná a rub archu je hladký. Hlubší otisk, který se dnes často vyhledává pro svůj reliéf, je jiná volba: papír se stlačí, znak se do něj vtiskne a vzniká patrná prohlubeň.
Obě polohy jsou legitimní, ale mají cenu. Vyšší tlak zatěžuje litery — hrany se otupují, tenké tahy se deformují a opotřebení postupuje rychleji. Sazba, na které se dlouhodobě tiskne s velkým tlakem, přestane po čase dávat čistý otisk i při běžném nastavení. Proto se hloubka volí vědomě a s ohledem na to, jaký materiál je pro tisk k dispozici.
Hloubka se nezvyšuje jen silou stroje. Podíl na ní má měkkost podložky pod papírem, vlhkost archu a samotný papír. Změna jediného z těchto faktorů posune výsledek víc než dotažení tlaku, a bývá k literám šetrnější.
07 — Papír
Volba papíru pro vysoký tisk
Papír rozhoduje o výsledku stejně jako sazba. Měkký, objemný a nehlazený papír přijme otisk ochotně, potřebuje nižší tlak a snese hlubší reliéf. Tvrdý, hlazený papír vyžaduje pečlivější vyrovnání, protože nedokáže vykompenzovat drobné nerovnosti formy; zato zachová jemné tahy a drobné stupně písma nejlépe.
Podstatný je i směr vláken. Arch se ohýbá a při tisku napíná jinak podél vláken než napříč; u vícelistových prací se směr volí tak, aby vlákna běžela souběžně s hřbetem. Papír, který si před tiskem odležel v místnosti se stejnou vlhkostí jako dílna, se chová předvídatelněji než arch vytažený rovnou z balíku.
Před nákladem se vyplatí udělat zkoušku na několika listech ze stejné dodávky. Rozdíly mezi dvěma balíky téhož papíru bývají menší než rozdíl mezi zkušebním listem a skutečným archem, ale nejsou nulové.
Vlastnosti, které stojí za ověření předem
- Gramáž a objem — jak hluboko papír snese otisk bez protržení.
- Povrch — hlazený zachová jemné tahy, hrubší dodá otisku měkkost.
- Směr vláken vůči kratší a delší straně archu.
- Chování na rubu: jestli se reliéf protlačuje viditelně na druhou stranu.
- Rozměrová stabilita, pokud se plánuje více průchodů.
08 — Průchody
Tisk na několik průchodů
Každá barva znamená samostatný průchod: forma se natiskne, arch se nechá zaschnout, stroj se vyčistí a připraví se další forma. Přesnost soutisku závisí na tom, jak spolehlivě se arch při každém průchodu zakládá na stejné místo. Dorazy se proto mezi průchody nemění a arch se zakládá vždy touž hranou, i když by se jinak vešel snáz naopak.
Papír mezi průchody pracuje. Vlhkost se mění, arch se nepatrně smrští nebo roztáhne, a to i tehdy, když ležel v klidu. U prací, kde na sebe barvy těsně navazují, se s tímto posunem počítá předem: motivy se navrhují s mírným překryvem, aby drobná odchylka nezpůsobila bílou spáru.
Pořadí barev není libovolné. Světlejší tóny se obvykle tisknou dřív než tmavé, protože tmavá barva na světlé lépe kryje než naopak. Sytá plocha, přes kterou má následovat další průchod, potřebuje delší schnutí; jinak se předchozí vrstva zvedne na formu a znečistí ji.
09 — Po tisku
Rozmetání sazby a péče o litery
Po dotisknutí nákladu se forma nesmí odložit s barvou. Zaschlá barva se z liter odstraňuje mnohem hůř a v koutech znaků zůstává natrvalo; při dalším použití pak vzniká otisk se zaplněnými vnitřními plochami. Sazba se proto čistí ještě uzavřená v rámu, kdy drží pohromadě a nehrozí, že se řádky rozjedou.
Rozmetání je opačný postup než sazba: forma se rozebere, materiál se roztřídí a každá litera se vrátí do své přihrádky. Je to nudná část práce a zároveň ta, která rozhoduje o tom, jak dlouho bude kasa použitelná. Jediná litera odložená do špatné přihrádky se objeví až uprostřed příští sazby a najít ji pak stojí víc času, než by stálo správné zařazení.
Litery se skladují v suchu a bez vzájemného tření. Poškozené kusy se nevracejí do kasy, ale odkládají zvlášť — jinak se do sazby vracejí znovu a znovu a pokaždé zkazí jiný otisk.
Kontrolní seznam po skončení tisku
- Odstranit barvu z formy dřív, než zaschne.
- Zkontrolovat, zda na literách nezůstaly zbytky v protilehlých plochách znaků.
- Vyčistit a osušit rozvodné válce i desku.
- Rozebrat formu po řádcích, ne po částech sloupce.
- Roztřídit proklady a výplňkový materiál podle rozměrů.
- Vrátit litery do kasy a poškozené odložit stranou.
- Uklidit rám, klíny a dorazy na stálé místo.
Kontakt
Jak se s projektem Kondizerdi spojit
Kondizerdi je informační a redakční projekt. Publikujeme výhradně vlastní texty o praxi vysokého tisku a nenabízíme žádné placené služby ani zakázkový tisk. Pokud v některém výkladu chybí souvislost, narazili jste na nepřesnost nebo vás zajímá téma, které jsme zatím nepokryli, napište nám na [email protected].
Kondizerdi · [email protected]